Netradiční Ježíšek

Vzpomínám si na doby na střední škole, kde jsme v prosincových dnech během hodin angličtiny (a Italštiny, ale při nich jsem se zkoušel zneviditelnit) probírali Vánoční tématiku a když se nad tím teď zamyslím, tak Vánoce opravdu vnímám v netradičním světle.

Mé vnímání tohoto svátku se lišilo už od útlého dětství a vinu nese úsměvná dětská představivost. Vždy, když jsme se po Vánoční večeři šli podívat pod stromeček, abychom zjistili, jak moc jsme byli daný rok hodní, bývaly otevřeny balkónové dveře, aby Ježíšek měl možnost dát nám naši zaslouženou roční odměnu. A kombinace dětské představivosti spolu s dárky a otevřeným balkónem zapříčinili vzniku myšlenky, že Ježíšek je duchem, který přicházel v chladný Vánoční večer ke všem do domu, aby vyčaroval pod vánočními stromky dárky a udělal jim tak radost. Kdyby to byla pravda, byl by svět o dost hezčím místem, ale s touto myšlenkou Ježíška, jakožto záhadného, kouzelného a hodného ducha jsem se natolik ztotožnil, že jsem v dětství nikdy nespojoval Ježíška s jesličkami, či se samotným Ježíšem Kristem.

Tuhle si vzpomínám, že se při jedné Vánoční hodině angličtiny načalo vánoční téma a já měl tu čest odpovědět na první otázku „Kdo je to Ježíšek?“, a aniž bych si to uvědomil, začal jsem popisovat Ježíška ne ve smyslu drobného bezbranného Jezulátka, ale v mém vidění – jakožto magickou, hodnou a spirituální bytost. Chtěl bych dodat, že jsem tehdy už dávno nebyl malým dítětem, ale chodíval jsem do třetího ročníku gymnázia. V ten moment byli všichni (tedy ti, co mě vůbec poslouchali) zmateni a nevěděli, jestli si jen dělám legraci, nebo to myslím setsakramentsky vážně. Situace se měla tak, že se raději přešlo k další otázce a já byl spokojen, že jsem splnil úkol, ovšem už jsem si neuvědomil, jak hloupě jsem před ostatními musel znít (to jsem si uvědomil až za rok).

Uplynuly roky a stal jsem se dospělým, ale moje vnímání Ježíška se nijak nezměnilo. Vánoce tedy u mě postrádají křesťanského smyslu, ale nabraly smyslu ryze spirituálního a morálního. Vánoční zdobení a jesličky pro mě nemají žádnou hodnotu, pro mě je magickým místem kuchyň, kde se jako rodina každoročně scházíme, abychom společně pojedli, spolu s Vánočním stromečkem. Neslavím tudíž příchod spasitele na tento svět, oslavuji možnost pobýt v klidu a radosti se svými nejbližšími – se svou rodinou. A když už jsem u toho, zahřeje mě i myšlenka Slunovratu, což by se doslova dalo přirovnat k příchodu zářnějších zítřků.

Ježíšek pro mě není žádné malé děťátko, ale milý duch, který v tento roční moment vykouzlí na našich tvářích úsměv a zahřeje u srdce, a jak to tak bývá, tak duchové nabírají různých forem. U mě to takhle bylo každý rok a pevně doufám, že tohle kouzlo zasáhne každou domácnost – otevřte tedy své duše a nechte se tímto milým duchem prostoupit.